Funkcionalismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kostel sv. Václava v Praze-Vršovicích

Funkcionalismus je architektonický sloh, který lze shrnout jednou větou takto: Forma následuje funkci. Funkcionalistické budovy jsou velice strohé, avšak ne neumělecké. Od konce 20.let do konce 70. let 20. století byl vedoucím architektonickým slohem. Na fukcionalismu byly založeny i pseudoumělecké směry socialistický realismus či rurální funkcionalismus a architektonická stylizace v třetí říši.

Obsah

1 Koncept funkcionalismu
2 Architekti
- 2.1 Čeští
- 2.2 Světoví
3 Významné funkcionalistické stavby
- 3.1 Česko
- 3.2 Svět
4 Související články
5 Externí odkazy

[editovat] Koncept funkcionalismu

Pro funkcionalistickou architekturu jsou typické účelové budovy jednoduchých tvarů. Používají se v ní převážně nové materiály (např. šarlatové cihly, železo nebo beton).

Architektura, jak tvrdí Adolf Loos (jeden z předních představitelů funkcionalismu v Českých zemích), nepatří mezi umění, což ale neznamená, že nemá splňovat estetické ideály. Obdobně Le Corbusier představil funkcionalismus ve svém díle jako novou formu, která se dokázala oprostit od mnohé okázalosti a kultu strojené estetiky přetrvávající ještě počátkem 20. let 20. století. Přeplácanost a zbytečná komplikovanost byla elegantně nahrazena geometrickou čistotou tvarů. Obdobně jako Adolf Loos označil ornament za zločin, Le Corbusier říká: „dekorace je smyslné a primitivní povahy, stejně jako barva, a hodí se toliko pro nižší třídy, sedláky a divochy.“